To, že dospělí lidé si lžou mezi sebou poměrně často, to už bereme jako přirozenost. Ne vždy se musí jednat o lež, která má za cíl ublížit. Existují i milosrdné nebo laskavé lži. Mezi takové se mohou řadit i nepravdy, které běžně říkáme menším dětem. Pro nás jako rodiče je tyto lži uchovávat v chodu co nejdéle, jelikož nám výrazným způsobem pomáhají s výchovou, ale dříve nebo později budeme muset s pravdou ven, jinak se ji dozví od někoho cizího, což není vždy úplně dobře.
– Jednou z prvních lží, kterou častujeme svá dítka je tak o Ježíškovi, který nosí dárky. Samozřejmě, že je nutné nějakým způsobem odůvodnit, kde se pod stromečkem z ničeho nic vzaly ty balíčky plné hraček a vysvětlit čtyřletému potomkovi, že jste je nakoupili vy není příliš vhodné. Dítě si potřebuje udržovat nějaké iluze, a ty Vánoční patří k těm nejkrásnějším.
– Samozřejmě, že děti jsou zvědavé na to, odkud se tu vůbec vzali. Vysvětlovat jim, jak se věci doopravdy mají nechce rodič ani starším dětem, jelikož se nejedná zrovna o příjemný rozhovor, tedy hlavně pro rodiče. Ovšem říct pravdu dítku, které sotva chodí do školky určitě není vhodné. Používat analogii s čápem, který nosí děti, je rozhodně lepší způsob nežli otevírat učebnici biologie pro šesté třídy.
– Aby dítko bylo, pokud možno co nejposlušnější, používáme různé metody. Teď samozřejmě nejde o fyzické tresty, které jsou v dnešní době už asi definitivně překonané, ale lži, které mají potomka udržet hodného. Jsou to lži o nás samotných, hlavně tedy o našem dětství. Není na světě snad rodič, který by svému dítěti nevštěpoval, že v jeho letech se choval daleko lépe než on. Že chodil včas domů a nezašpiněný, nosil pouze jedničky a dojídal obědy včetně zeleniny. Samozřejmě, že to není pravda. Až na pár výjimek jsme byli stejní jako naše děti. Ovšem příklady táhnout, tak proč si pravdu trochu nepřikrášlit, že ano.
Některá tajemství je dobré nějakou dobu zachovávat
