S muži je to opravdu někdy velmi složité. Já sama a o tom vím své, protože ještě jsem nenarazila na muže, se kterým mi by bylo opravdu perfektně. Vždycky se něco pokazí. Ale abych se přiznala, tak někdy nevím, jestli za to mohu já, nebo vůbec ne. Kolikrát si říkám, jestli to mám třeba vepsané v osudu, že budu mít na muže smůlu a že budu navždy sama. A opravdu sama jsem už dlouho. A také jenom pouze vážné vztahy jsem měla za svůj život dva. A to je mi přes dvacet let. Vy si možná říkáte, že jsem ještě mladá, že si ještě někdy svou životní lásku, vysněného může. Jenomže já už tomu docela přestávám věřit. Kolikrát jsem byla tak velmi zamilovaná, že jsem vždycky měla potom zlomené srdce. Tedy opravdu mě to hodně trápilo a já jsem si řekla, že na lásku už asi kašlu a že raději než hledat si muže, tak se budu věnovat sama sobě a práci a svým koníčkům.
Jenomže jak už to, tak bývá, tak člověk si něco řekne, ale osud udělá něco jiného. Samozřejmě, že jsem na nečekané akci taky našla nečekaně jednoho muže. Abych se vám přiznala, ze začátku mi bylo opravdu s ním skvěle. Byl to kvalitní gentleman se smyslem pro humor a byl takový něžný a galantní, přesně takový muž, kterého jsem si vždycky přála. Jenom že se po roce našeho vztahu ukázalo, že on žije vlastně dvojí život.
Měl ještě jednu rodinu a měl dokonce dvě děti o nichž mi vůbec neřekl. Musím říct, že jsem z toho byla velmi nešťastná a řekla jsem si, že si dám alespoň na dva roky od mužů klid a odpočinek, abych si utřídila myšlenky a taky našla samu sebe. A jak to máte s muži vy? Máte na ně štěstí nebo jste na tom podobně jako já, že stále hledáte svou spřízněnou duši a lásku? Víte, doufám, že jednoho dne najdu lásku a zasloužím si lásku muže. Jsem hodná žena, takže myslím, že na lásku mám nárok. Ale čas všechno ukáže, co se má stát.
